Samojed

Kliknutím vám zobrazím kompletní obsah těchto stránek!

Historie plemene:

samojed

Etnická skupina kočovných Něnců (dříve Samojedů) se už déle řadila mezi historicky vymřelé národy Eurasie. Velmi málo se vědělo o jejich původu a kultuře. Také o způsobu jejich života se šířily nesprávné informace. Až novější archeologické a etnografické výzkumy poskytly informace o původních asijských národech, mezi něž patří i Něnci. Jejich jazyk patří do tzv. ugrofinské skupiny. Sídlí na hranici Evropy a Asie, přesněji mezi Bílým mořem a Jenisejem. Toto území s rozlohou 1 787 000 km2 zahrnuje tři národnostní oblasti Ruska. Něnci se dodnes živí převážně lovem a rybolovem. Zároveň chovají i soby, avšak na rozdíl od jiných zdejších nomádů je využívají hlavně jako tažná zvířata, tedy nejen na mléko a maso. Něnci chovali především pastevecké psy. Hlídali jim stáda sobů, příležitostně pomáhali při lovu a občas je zapřahali do saní. O Něncích je známé, že si vždy psů velmi vážili a příkladně se o ně i starali. Tak lze vysvětlit důvěřivost psů a jejich dobrý vztah k lidem.

samojed v zápřahu Pro tyto vlastnosti získali oblibu ve střední Evropě už první samojedi (někdy používán název samojedský špic), kteří se objevili koncem 19. století. Samojedi (ne vždy čistokrevní) se účastnili už prvních expedic do Arktidy i Antarktidy. Tehdy se o nich tvrdilo, že plemena saňových psů sice pracují pro člověka, ale samojedi pracují s člověkem, což bylo na dlouhých a nebezpečných cestách nejdůležitější. Je pravda, že samojed není ve spřežení tak silný jako aljašský malamut nebo eskymácký pes, ani není tak rychlý jako sibiřský husky, je ale velmi vytrvalý, pracovitý a věrný. Právě s tímto psem dosáhl Amundsen jako první jižní pól. Když se tento velký, stále se usmívající bílý pes dostal koncem 19. století do Evropy, přesněji řečeno do Velké Británie, v krátké době se stal velmi populárním. Ve Velké Británii byl založen první chov a vypracován a zveřejněn plemenný standart. Zanedlouho vypukla doslova horečka mezi chovateli a příznivci psů v USA. Tím se stal samojed prvním uznaným plemenem saňových psů ve vyspělých západních zemích. Samojed má mnoho charakteristických znaků prehistorického psa. Kuriózní je životopis samojeda, který po přežití nebezpečné expedice do Antarktidy, žil nějaký čas v zoologické zahradě v Sydney. Odtud byl importován do Velké Británie, kde žil ještě pět let a zanechal po sobě množství potomků ideálních na plemenitbu. Prvního samojede dovezla z USA Eva Bosáková, naše známá gymnastka. Byl to pes Igor, narozený 17. září 1967. Po celý svůj život byl jediným zástupcem samojedů u nás. První vrh štěňat v řízeném, kontrolovaném chovu byl zapsán až v roce 1989 v chovatelské stanici Jamamba paní Stanislavy Bogdanové. Další vrhy byly zapsány v CHS Alatna, Divoký západ a jiných. Bylo importováno spousta jedinců, z Holandska, Jugoslávie, Kanady, Francie, SRN, Finska, Itálie a uskutečnilo se mnoho zahraničních krytí, např. v Rakousku, SRN, Francii. Samojed je v České republice zastřešován dvěma kluby, Klubem severských psů a Samojed klubem.

Popis plemene očima chovatele

štěňátko samojeda Mezi charakterové vlastnosti samojeda patří pracovitost, bezpodmínečná věrnost a vytrvalost. Je to klidný, přátelský a vždy šťastný pes s vrozeným dobrým vztahem k člověku. Kdekoliv se tento nádherný pes s bohatou bílou srstí (může mít i krémový odstín, nebo krémové znaky) a smějícím se obličejem objeví, každý se za ním otočí a všude si získá přátele. Samojed je s každým zadobře, dokonce i s vetřelci, je ochoten se podělit se zloději i o majetek svého nejmilovanějšího páníčka, takže na hlídání se moc nehodí. Samojed potřebuje ke svému štěstí lásku člověka. Chce být neustále vedle něj. Je mu jedno, jestli jeho místo bude na chodbě, v kuchyni, přede dveřmi nebo v posteli místo manžela(ky), musí prostě být blízko své rodiny. Má rád děti. I když ho děti budou neustále „testovat“, jestli mu dobře drží ouška na hlavě, jestli by si nemohly vzít jeho ocásek, natrhat si pár chloupků, a což mu tak obléknout svetr, aby mu nebyla zima, samojed bude vše trpělivě snášet, vrtět ocáskem, usmívat se a malému páníčkovi maximálně olízne tvář nebo ouško. Samojed by neměl být celodenně v kotci. Tím by utrpěla jeho veselá a rošťácká povaha. Jeho tvář je výjimečná svým nikdy nemizícím šťastným úsměvem, tím si vysloužil oslovení usmívající se vánoční pes. Samojed má nezávislou povahu, je velmi živý, rád polemizuje o povelech, není to takový psí otrok, který všechny příkazy vyplní do puntíku, ale je dost chytrý na to, aby zvládl základní výcvik bez jakýchkoliv problému. Výcvik i výchovu je nutno vést důsledně a pravidelně. Pokud vezmete samojeda a psa služebního plemene na okraj skály a přikážete jim, aby skočili, pes služebního plemene poslechne, skočí a zmrzačí se. Samojed se podívá dolů ze skály, pak na vás, jestli to fakt myslíte vážně, potom se otočí, odejde a myslí si: „Přeci nejsem tak hloupý, abych skočil ze skály a zabil se.“ Pokud budete po samojedovi vyžadovat jakékoliv povely, bude nejdřív dělat, že neslyší, potom, že musí dokončit svou činnost a když konečně začne klusat směrem k vám a vy si myslíte, že máte vyhráno, proběhne kolem vás a začne štěkat na sousedovy kočky. A potom, ale to vy jste už pěkně rudí zlostí, že vás váš vlastní pes neposlouchá, konečně s radostí a nádherným úsměvem přiběhne k vám. A vy mu odpustíte!

jen trošku špinavý Je to energií nabitý pes, potřebuje dostatek pohybu. A to buď formou sáňových sportů, nebo velkého výběhu, zahrady. Pokud je chován v bytě, k čemuž se dokáže dokonale přizpůsobit, je vhodné s ním na vodítku běhat, jezdit na kole, nebo alespoň chodit na delší procházky. V teplejším období nad 15 stupňů je třeba pohyb omezit z důvodu přehřátí a pes musí mít k dispozici neustále misku s vodou. Samojed vás bude neustále překvapovat svými nikdy nekončícími nápady. Když si budete myslet, že už vám nerozkouše žádný stromek, že už z toho vyrostl, rozkouše vám boty za 2000,-. Když ho odnaučíte kousat boty, zapomenete venku dětské hračky (jak báječně chutnají). Budete na sebe přísní a naučíte se nezapomínat venku žádné nové předměty, samojed se podhrabe pod plotem a zlikviduje sousedovu drůbež. Samozřejmě škodu musíte uhradit. Plot řádně zabezpečíte proti útěkům a samík ucítí 3 metry pod zemí nějakou zatoulanou myšku. Když dovezete dvě kolečka hlíny a zahrabete ten třímetrový kráter (myška samozřejmě utekla), samojed zjistí, že blatníky na vašem kole jsou plastové. Když koupíte nové blatníky a schováte kolo do kůlny, samojed si všimne nafukovacího bazénu s vodou. „Óóó to je pokoupáníčko.“ Když uklidíte zbytky bazénu (při samojedím dovádění bohužel nevydržel nápor drápků), vzpomene si na hromadu písku. Na mokré srsti písek výborně drží. Konečně je vysušený a vyčesaný, co to kouše? Našel zapomenutý kolíček na prádlo. Když se konečně po týdnu dopočítáte všech částí rozkousaného kolíčku (ještě, že víte, kam chodí váš miláček kakat) a oddechnete si, že mu nic nezůstalo v žaludku, samojed si všimne, že jste právě zasadili nový stromek (ten původní přece rozkousal). Nic proti, ale vypadá to, že jste zase na začátku. Ale vy mu přesto odpustíte, když se na vás po dokonale vykonané práci podívá s tím svým neodolatelným úsměvem, vždycky mu odpustíte.

rodinka Srst samojeda nepotřebuje velkou péči. Postačí denně několik minut kartáčovat, mimo období línání, kdy je nutné kartáčovat déle. Žije-li pes v bytě, musí páníček počítat s tím, že bude mít chlupy na snídani s rohlíkem, na oběd v polívce a večeře se radši vzdá. Dokonce i na svátečních šatech ty dlouhé bílé potvůrky najde. Jeho srst nepropouští vodu, není třeba jej koupat, nebo pouze příležitostně, např. před výstavou nebo po velmi blátivé procházce. Samojed má samočistící srst, bláto uschne a samo opadá, stačí také po uschnutí psa vykartáčovat.
Samojed je zosobněním krásy, ostražitosti, síly, čilosti, důstojnosti a půvabu. Je to jemný velmi vnímavý pes a dobrý společník.
Pokud se rozhodnete chovat samojeda, přejeme hodně krásných zážitků a šťastně prožitých dní, hodně výstavních i sportovních úspěchů a aby Vám pejsek přinášel jen samou radost do života.



Standart plemene

Hlava

Lebka je klínovitého tvaru, trochu klenutá, s výrazným sklonem. Silný a široký čenich je stejně dlouhý jako lebka a rovnoměrně se zužuje k nosu. Nos je dobře vyvinutý. Hřbet nosu je rovný. Poněkud masitější pysky těsně přiléhají.
Koutky jsou trochu zvednuté, takže se zdá, že se pes stále směje. Celá hlava je mohutná.
Oči: tmavohnědé, hluboko vsazené, mandlového tvaru, zešikmené. Jsou položené daleko od sebe, mají živý inteligentní výraz.
Uši: trojúhelníkového tvaru. Jsou poměrně malé, vzpřímené, pohyblivé, na koncích mírně zakulacené, vysoko nasazené a dost od sebe vzdálené.
Chrup: nůžkový skus. Povolen je i klešťový skus, ale není žádoucí. Počet zubů 42. Čelist i sanice jsou silné.

Krk

Přiměřeně dlouhý a silný krk nosí pes hrdě vzpřímený.

Trup

Délka těla je o něco větší než výška v kohoutku. Hluboký a pevný trup je pružný. Středně dlouhý hřbet je svalnatý a rovný. Na krku vyrůstá bohatá hříva. Feny mohou být o něco delší než psi. Bedra jsou silná a břicho mírně vtažené. Při pohledu zepředu je hrudník široký a hluboký, s klenutými žebry, ale ne sudovitý. Mírně zešikmená zadní část hřbetu je silná a svalnatá.

Hrudní končetiny

Šikmé lopatky jsou dlouhé a pevné. Dobře postavené svalnaté hrudní končetiny se silnými kostmi jsou rovné, s lokty přiléhajícími k tělu. Předloktí je silné, ale pružné

Pánevní končetiny

Při pohledu zezadu mají být rovné a rovnoběžné, silně osvalené. Kolenní klouby a nártní kosti jsou dobře zaúhlené, s nízko položeným hleznem. Paspárky se odstraňují štěňatům 3.-4. den po narození. Pružné tlapy jsou oválné, s lehce klenutými prsty.

Ocas

Při zbystření pozornosti nebo pří pohybu nese pes ocas stočený dopředu nad hřbetem nebo ho má svěšený na stranu. V klidové poloze může ocas viset a sahá tak až k hleznům.

Chůze

Samojed je klusák s volnou, energickou, prostornou a dlouhou chůzí.

Srst

Osrstění je bohaté, těžké, elastické a husté. Podsadu s krátkou a měkkou hustou srstí prorůstají dlouhé, rovné a tvrdé pesíky, které tvoří krycí srst. Srst na krku a na ramenech vytváří hřívu a límec, který lemuje hlavně hlavu psa. Na vnějších stranách uší, na hlavě a na předních částech hrudních končetin je srst krátká a hladká. Vnitřní strana uší je dobře osrstěná a také mezi prsty vyrůstá ochranná srst.

Zbarvení

Může být bílé, krémové nebo bílé s nažloutlými znaky. Čenich, pysky a orámování očí je černé, čenich může být i červenohnědý. Samojedi krémového nebo žlutavého zabarvení nejsou tak žádaní jako bílí, ale je třeba je občas zařadit do chovu pro udržení žádoucího pigmentu. Navíc při páření výhradně bílých jedinců získává srst za 2-3 generace tzv. mrtvé zbarvení. Srst s ledově třpytivým zbarvením lze udržet jen tehdy, když se do chovu občas zařadí jedinec s krémovým nebo žlutavým zbarvením. Jedna z prvních anglických chovatelek zjistila, že i pro udržení vytrvalosti je nutné vřazovat do plemenitby jedince s tímto zbarvením. Jen pes se správným zbarvením a typickým usměvavým výrazem je zvlášť přitažlivý a milý. Pro zajímavost uvádíme, že z vyčesané srsti samojeda lze uplést teplý svetr. Už dávní chovatelé to věděli a využívali.

Velikost

Výška psa v kohoutku dosahuje 57 cm a feny 53 cm, s povolenou odchylkou ± 3 cm.

Důležité upozornění

Každá odchylka od normy je považována za vadu.



autor článku S plemenem vás seznámila Renata Piskacisová    telefon na autora739 062 975
e-mail autora  chovatelská stanice Vidnavská záře, vidnavskazare@seznam.cz      http://www.samojed.net


TOPlist