Tato kapitola neodmyslitelně souvisí s
anatomií dutiny ústní, zubu a typy skusů.
K péči o zuby nepatří jen jejich čištění. Nenaznačí-li nám pes svým chováním (tře si tlamu o tlapu, koberec nebo dokonce špatně přijímá či žvýká potravu apod.), že má nějaký "problém", preventivně mu před čištěním zubů prohlédneme dutinu ústní i kůži kolem tlamy z venku. Někdy zdánlivá maličkost může skončit vytržením zubu. Kontrolujeme stav a barvu dásní - měly by být světle růžové (třešňově červená může znamenat zánět, problém je i snadné krvácení nebo ustupující dásně apod.), jazyka a pysků. Všímáme si ulomených zubů, jestli pes nemá kaz nebo jestli nemá mezi zuby zalomenou štěpinu kosti (psovi většinou malý kousek ani nevadí, ale při rozkladu může zavinit zanícení a zkažení zubu i dásně).
U psů s volnými pysky, čistíme všechny záhyby kolem tlamy, hlavně faldík, vzniklý volnějším dolním pyskem. Kůže v něm bývá vlhká od slin, zůstávají tam zbytky potravy, nevětrá a je podrážděná třením o sebe. Proto zde může snadno vzniknout nepříjemný zánět kůže, i když zjevně není nic vidět a nám se zdá, že zápach jde z psovy tlamy. U náchylných psů čistíme toto místo, nejlépe po krmení, např. jednorázovým hygienickým kapesníčkem ideálně bez alkoholu nebo papírovým kapesníčkem. Už vzniklý zánět vydesinfikujeme např. roztokem hypermanganu, vysušíme a natřeme hojivou mastí (např. kalciová, infadolan nebo jodová). Takto postupujeme až do vymizení zánětu.
Psům s delší srstí na tlamě - vousy, znečištěnou srst po krmení očistitíme (hygienický ubrousek, vlhký hadřík).
...správnou výchovou navykáme na kontrolu chrupu co nejdříve. Po výměně zubů za trvalé, bude na kontrolu zubů zvyklý a nebude problém je naučit, aby byla v klidu při čištění zubů.
Čistit mléčné zuby není nutné, protože se začínají velmi brzy vyměňovat za trvalé. O to větší pozornost věnujeme chrupu štěněte při výměně zubů. Při výměně zubů bývají dásně oteklé, překrvené a někdy i krvácí. Některé štěně i špatně přijímá potravu nebo si vůbec nechce nechat tlamičku prohlédnout - každé to prostě snáší jinak. Při běžné prohlídce tlamičky se díváme, jak se zuby prořezávají a jestli nejsou dásně příliš nateklé. Bolest dásní můžeme zmírnit potíráním např. tinkturou ze šalvěje nebo i gely určené na prořezávání zoubků pro děti. Také štěňátku můžeme nabídnout ke kousání různé měkké žvýkací šlachy, uši (k dostání v obchodech pro psy) apod. Neměli by být tvrdé, aby si dáseň zbytečně nezranilo.
Pokud některý mléčný zub nechce vypadnout a trvalý zub je vedle něj už prořezaný (např. špičáky - i u štěňat mají poměrně velké kořeny), můžeme s ním jemně viklat, aby se rychleji uvolnil. Nepomůže-li ani toto, počkáme asi do 8. měsíce (nebo do konce výměny většiny zubů) a pak necháme raději zub vytrhnout u veterináře - samozřejmě v narkóze. Veterinář by měl vědět, které zuby to budou, aby vytrhnul ty správné. Nejednou se stalo, že si zuby popletl a vytrhnul zuby trvalé. Pro majitele, který chce pejska použít v chovu je to téměř katastrofa, u ostatních je to přinejmenším estetický problém (pejskovi to asi moc vadit nebude).
Přetrvávající mléčné zuby vedle trvalých mohou způsobit řadu problémů. Zuby se špatně čistí a zbytky potravy, které mezi nimi zůstanou, mohou způsobit onemocnění zubů i dásní. Trvalé zuby mohou narůst křivě - uhýbajíc zubům mléčným. Může se tak celkově změnit i skus psa a samozřejmě to změní i jeho využitelnost v chovu daného plemene. Zuby mohou růst i samovolně křivě nebo při úzké dolní čelisti mohou vyrůst tak, že naráží do horní čelisti. Každou anomálii bychom měli konzultovat s veterinářem - nejlépe odborníkem na zuby.
...měli bychom to dělat hlavně z důvodů zdravotních, ale nezanedbatelné je i estetické hledisko (žluté zuby, zápach - který možná my ze zvyku přehlédneme, ale ostatní určitě ne). Čištění zubů není nutné kvůli kazům, ten se psům totiž netvoří tak často jako lidem. Větší problém je zubní plak. Pokud se neodstraní, časem se přemění v zubní kámen. Ten psovi může způsobit velké zdravotní problémy. Nejen při příjmu potravy psovi na zubech zůstává mazlavý (zpočátku bezbarvý, později žlutavý) povlak - plak. Je zdrojem bakterií, které mohou infikovat dásně nebo kořeny zubů. Zubní kámen (vzniká tak, že minerály hlavně ze slin se usazují na částech zubů - zejména u zubního krčku) dáseň oddaluje a pomáhá tak vniknutí bakterií do dásně a ke kořenům. Tak mohou vznikat vážné záněty, postižené zuby se začnou viklat a mohou vypadnout. Vážnější, ale méně viditelný problém je, že bakterie mohou pronikat do krevního oběhu a poškozují játra, ledviny nebo i srdce.
Nejdříve musíme zjistit, jestli čištění zubů pomůže nebo má pes už takový zubní kámen, že to sami nezvládneme. Máme-li dospělého psa, který není na čištění zvyklý a má zubní kámen na více zubech, raději mu necháme odtranit zubní kámen u veterináře. Ten by mu měl zuby vyčistit tak (ultrazvukem nebo mechanicky), že můžeme bez problémů začít s pravidelnou údržbou zubů - tedy po předchozí výchově (postupně ho navykáme na čištění zubů, záleží to na jeho povaze a důvěře v nás), abychom neriskovali, že nás náš vlastní pes pokouše. Výchovu neodkládáme, abychom za půl roku znovu neskončili na čištění u veterináře - tedy náš pes. Jestliže má pes na zubech žlutavý povlak, je nejvyšší čas začít s čištěním zubů. Pokud je povlak už žlutavě hnědý - to už je zubní kámen s plakem, musíme odstranit i zubní kámen. A jestli má pes už nahnědlé zuby, rozbolavělé a krvácející dásně a tím i zapáchající dech, bez prodlení spěcháme k veterináři. Tak daleko nemusíme dojít, pokud budeme psovi pravidelně zuby čistit. Až získáme potřebný grif a pes bude na čištění zvyklý, zabere nám čištění zubů jen několik minut.
Zubní kámen se nejčastěji usazuje na horních špičácích nebo posledních premolárech a prvních stoličkách. Při větším rozšíření se pak vyskytuje skoro na všech zubech včetně řezáků nebo posledních dolních stoličkách. Nejvíce trpí zubním kamenem malá a hlavně trpasličí plemena. Obecně je však péče o zuby velmi rozdílná a při tom nezáleží vůbec na věku, záleží na dispozicích psa nebo způsobu a druhu krmení (na toto mají odborníci různý názor). Přesto bychom zubům psích seniorů měli věnovat zvýšenou pozornost (opotřebené zuby, vyšší náchylnost k infekcím apod.) a podle potřeby je vodit na pravidelné prohlídky k veterináři.
Přezubeným štěňatům (samozřejmě už jsou zvyklá na otvírání tlamičky a prohlídku zubů) v začátcích přejíždíme po zubech čistým hadříkem, který si napevno přetáhneme přes ukazováček.
Alespoň 1× za týden. U každého psa je to jiné, některému musíme čistit zuby 2× týdně a jiný má pěkné bílé zuby ještě za 14 dní. Vždy se musíme řídit stavem zubů. Ale uděláme lépe, pokud nebudeme čekat až se psovi žlutý povlak objeví a raději mu zuby budeme čistit preventivně.
Nejvhodnější je kartáček na zuby určený pro psy - je dokonce jemnější než kartáček pro děti. Psi totiž mají celkově jemnější kůži než lidé a to se týká i dásní. Proto se kartáčky vyrábí z jemných štětin. K dostání jsou různé velikosti.
Upozornění: Tento článek vlastní výhradně server www.faunanet.cz, kopírování či další zveřejnění bez souhlasu vlastníka je v rozporu s autorským zákonem.
I klidnému psovi bychom neměli hned při prvním čištění čistit všechny zuby najednou. Zpočátku čistíme jen nejvíce náchylné nebo postižené zuby - špičáky, stoličky, které jsou vidět hned na první pohled. Po určité době, kdy už nám pes věří a ví o co se jedná, držíme-li v ruce kartáček a pastu, začneme čistit i ostatní stoličky a později řezáky.
Zuby čistíme na klidném místě, aby se pes zbytečně nerozptyloval. Vždy postupujeme důsledně, ale jemně a trpělivě, aby se pes příště nebál. Odhrneme pysky a krouživými pohyby čistíme zuby nejdříve na jedné straně, potom na druhé. Až na konec otvíráme tlamu a čistíme špatně dostupná místa. Po prvním čištění se na některých zubech možná objeví zubní kámen. Škrabkou ho jemně odškrábneme směrem od dásně - většinou se odlupuje ve větších šupinkách. Potom zuby znovu přečistíme. Dáváme pozor, aby pes nesežvýknul omylem náš prst (stoličky u nůžkového skusu stříhají opravdu dokonale a jen lehký stisk nám může přivodit bolestivé následky).
Po čištění mohou psovi krvácet dásně (pokud jsme odstraňovali i zubní kámen), proto je na závěr potřeme navlhčeným tampónkem s např. tinkturou z šalvěje (přípravky na ošetření dásní k dostání v lékarnách) nebo peroxidem. Všechny pomůcky na čištění zubů udržujeme čisté.
Jako prevenci proti zubnímu kameni můžeme psovi podávat různé speciální kostičky na čištění zubů.
A na konec to nejdůležitější - pokud byl pes alespoň trochu hodný, vydatně ho pochválíme, tak jako při jiných úkonech.