Přivolání

Kliknutím vám zobrazím kompletní obsah těchto stránek!

Bez tohoto cviku se v běžném životě neobejde žádný pes a nemusí to být jen šampion ve výkonu.

Přivolávat psa můžeme několika způsoby:

„Ke mně“
Po vydání tohoto povelu pes všeho zanechá a co nejrychleji a nejkratší cestou přiběhne k psovodovi. Krok před psovodem se rovně posadí a čeká na další povel. Posunek - upažení a připažení levou rukou bez tlesknutí.
„K noze“
povel ke mě s posunkem Kráčející psovod vydá povel a pes se musí co nejrychleji za chůze přiřadit k jeho levé noze. V chůzi pak pokračují spolu, než psovod vydá další povel. Posunek - tlesknutí levou rukou na stehno.
„Pojď sem“
Tak může majitel přivolat psa, po kterém nechce předpisové splnění cviku. Stačí, když pes přiběhne co nejrychleji k němu a zůstane u něj. Někdy je možné tento povel použít k tomu, když chce majitel psa pokárat. Předejde tak zbytečným problémům s přivoláním. Při použití standardního povelu (ke mně) si jej pes totiž spojí s trestem a příště raději neposlechne, aby se nepříjemnosti vyhnul.
„Zpátky, zpět“
Tímto povelem majitel volá psa, který se příliš vzdálil z jeho dosahu (asi 10 m). Obecně je to povel k návratu a později ho bude používat např. při nácviku přeskoku přes překážky. Při zavolání jménem a vyslovení povelu pes musí přiběhnout k majiteli, projevit o něj zájem (pohled očí, šťouchanec čumákem - jsem tady) a zase si může volně běžet. Často se používá k přivolání psa na vycházce, který se vzdálil moc daleko.

Jednotlivé způsoby bychom měli nazývat správně a mezi sebou je nezaměňovat. Např. při povelu ke mně nestačí, že pes přiběhne, ale měl by si i před nás sednout. Bude tak dobře ovladatelný i pro jiné osoby. Pro případ, že bude muset změnit majitele apod.

Upozornění: Tento článek vlastní výhradně server www.faunanet.cz, kopírování či další zveřejnění bez souhlasu vlastníka je v rozporu s autorským zákonem.

Nácvik přivolání

přivolání můžeme nacvičovat, jen pokud máme se psem ten správný vzájemný vztah. V opačném případě nás pes ignoruje nebo se bojí přijít.

Štěně

k malému psovi nebo štěněti si dřepneme S nácvikem začínáme co nejdříve, jakmile si dobře zvyklo na nás i na své jméno. To poznáme tak, že když štěně zavoláme jménem, mělo by se alespoň na nás podívat. Jestli rovnou přiběhne, jsme na té nejlepší cestě jak začít s výcvikem. Nejdříve (než si zvykne, že od nás dostane něco dobrého) ho voláme, jen když není zaujaté něčím lákavějším než jsme my. Při zavolání si dřepneme, vestoje bychom na štěně působili moc dominantně a výhružně. Povel už nekombinujeme s jinými slovy, abychom ho nepletli. Štěně je většinou velmi zvědavé a přiběhne se podívat, co máme zajímavého nebo se bude chtít alespoň pomazlit. Proto mu musíme vždy rychle něco nabídnout - oblíbenou hračku, poškrabání na bříšku, pamlsek nebo přímo misku s krmením.

Přibíhá-li po zavolání jména, příště k němu přidáme povel ke mně - např. „Bene - ke mně.“ Stačí, když štěně radostně přiběhne. Znovu ho musíme něčím odměnit a samozřejmě hlasitě pochválit.
Máme-li možnost, tak si ze začátku, než pes pochopí povel ke mně, přizveme pomocníka. Ten psa přidrží a my se vzdálíme asi 10 m od nich. Pes musí být soustředěný jen na nás. Potom psa zavoláme jménem s povelem ke mně. Pomocník psa pustí, aby za námi mohl běžet. Přiběhne-li rychle, musíme ho náležitě odměnit. Po dostatečném upevnění povelu můžeme začít cvičit sami.
na vodítku psa snadněji usměrníme Cvičíme v klidném, známém prostředí, aby se zbytečně nerozptylovalo jinými podněty. Nechce-li přijít (nejen v období psí puberty psi rádi zkouší, jestli jsme stále ještě ti správní, nezlomní šéfové - záleží to zejména na na povaze štěněte), povel radostně zopakujeme i několikrát a rukama tleskneme o stehna nebo o zem. Nepomáhá-li ani to, zkusíme od štěněte odběhnout, tak aby to vidělo, jako bychom mu chtěli utéct. Malé štěně se většinou rychle rozběhne za námi. Má-li při průzkumu něco zajímavějšího a na naše volání nereaguje, hodíme za něj hrst kamínků, svazek klíčů nebo chrastící plechovku. To odvede jeho pozornost a pak ho rychle zkusíme zavolat znovu. U méně závislých, odrůstajících štěňat cvičíme přivolání na dlouhém vodítku, abychom je mohli při nevhodné činnosti rychleji ovlivnit. Postupujeme stejně jako u dospělého psa.
Na většinu psů spolehlivě zabere, nalákat je vždy na nějaký velmi chutný pamlsek, než si vypracují podmíněný reflex. Před výcvikem má být pes hladový, aby byl pro něj pamlsek dobrou motivací. Před samotným nácvikem mu můžeme ukázat sáček s pamlsky a významně ho opět schovat do kapsy (aby nehledal někde jinde něco k snědku). Necháme ho na chvíli odběhnout a potom ho zavoláme. Při vytahování pamlsku významně šustíme sáčkem. Štěně neodolá a hned se přižene, aby dostalo tu dobrotu ze sáčku - a tu mu musíme samozřejmě dát i s výraznou pochvalou. Nesmíme ho hned uvazovat na vodítko (případně na krátké - cvičíme-li na dlouhém vodítku), aby si nevytvořilo špatné spojitosti - přiběhnu = omezení pohybu. A protože se tomu příště bude chtít přirozeně vyhnout, tak prostě nepřijde. Nebo se přiblíží jen tak, abychom na něj nedosáhli.

povel ke mě se správným předsednutím Sedá-li už dobře na povel např. u nohy, po přiběhnutí dáme povel sedni a chvíli ho přidržíme za obojek, aby se naučil v klidu čekat na další povel. Když se snaží odběhnout, dáme povel zůstaň nebo seď a držíme ho, než se uklidní. Hned od začátku bychom ho měli naučit sedat rovně. Sedí-li nakřivo, couvneme o krok a znovu dáme povel ke mně a sedni. Těsné přiblížení korigujeme předkročenou nohou, nastaveným kolenem nebo psa přidržíme rukama, abychom ho zastavili asi krok před námi. Aby pes nepředsedával daleko od nás, z počátku mu dáváme vždy nějaký pamlsek (tak bude mít zájem se přiblížit co nejvíce).
Potom ho výrazně pochválíme a dáme volno.
Dalším ztížením cviku je, že pes musí přiběhnout na přivolání a předsednout před nás - i když jsme k němu otočení zády.

V cizím prostředí nacvičujeme podle vazby na psovoda - volně nebo na vodítku. Nechodíme příliš daleko, ale nejdříve budeme cvičit na známých místech.

Dospělý pes

Pokud k nám vždy přiběhne, když zavoláme jeho jméno nebo pojď sem, půjde zdokonalení poměrně rychle. Budeme postupovat jako u štěněte. Ke jménu nebo našemu domáckému povelu přidáme povel ke mně. Po dostatečném opakování pak zavoláme jménem, přidáme oficiální povel a domácký povel vypustíme.

Některé psy zajímá všechno jiné jen ne jejich majitel. U těch musíme začít cvičit s dlouhým vodítkem a hlavně zahájit cestu ke správnému vzájemnému vztahu. Pravděpodobně jsme totiž někde udělali chybu ve výchově . Často to také dělají psi se slabou vazbou na svého cvičitele - majitele, nedostatečně nebo nevhodně zaměstnaní s absencí volného pohybu. Nebo ti, kteří nemají (nebo neměli jako štěňata) možnost pohrát si s jinými psy. A tak, jen co je majitel pustí z vodítka, hledají dobrodružství někde jinde. Nad tímto bychom se měli zamyslet, než s výcvikem začneme.

Základem je, spolehlivě psa přivolat kterýmkoli povelem. Raději však zvolíme předpisové - ke mně. Na dlouhém vodítku budeme psa snadněji ovládat. Začínáme v klidném a známém prostředí (dvůr, zahrada), objektem zájmu psa musíme být my. Jeho pozornost upoutáme oblíbenou hračkou nebo voňavými pamlsky, které významně schováme do kapsy. Psa vedeme na krátkém vodítku, ale připneme mu i dlouhé vodítko, jehož konec také držíme. Současně tak budeme trénovat i povel volno. Dlouhé vodítko si dobře poskládáme, aby se při vyběhnutí psa nezamotalo. Psa vedeme u nohy a před odepnutím z vodítka by měl sedět (nacvičujeme povel k noze a sedni). Psovi nesmíme dovolit, aby se rozběhl hned po cvaknutí karabiny, ale až dostane povel volno. Proto ho ještě po odepnutí přidržíme za obojek a pomocným povelem např. k noze. Až se pes uklidní, dáme povel volno. Běží-li pes daleko a vymotal už celou délku vodítka, je čas na povel zpátky (zpět). Na psa zavoláme jménem, dáme povel zpět a popotáhneme za vodítko (razanci přizpůsobíme velikosti psa). Než si cvik upevní, musíme ho vždy odměnit, aby měl důvod se zase vracet. Při tomto povelu psovi dáváme najevo, že se příliš vzdálil. Necháme-li ho totiž odběhnout moc daleko, ztratíme nad ním vliv (a nebude chtít reagovat na další povely). Jestli se zdržuje ve správné vzdálenosti kolem nás (asi 15m), můžeme pokračovat v dalším výcviku.

Na psa zavoláme jménem a dáme povel ke mně. Povely musí být rozhodné a hlasité, ale přátelské. Využijeme situace, kdy se pes jen rozhlíží a není ničím zaujatý. Většinou nás poočku pozoruje, a proto si rychle všimne, že něco vytahujeme z kapsy - pamlsek, hračku - musí to být něco, co pes opravdu miluje (od toho jsme tu my, abychom to zjistili) a vždy ho musíme odměnit. Dáváme-li první povel a pes tak vlastně ani neví co ho čeká (zanedbali jsme výcvik štěněte nebo jsme koupili dospělého psa), musíme mít trpělivost a povel opakovat. Teprve až ho přilákáme k sobě, zjistí, že bude nějaká dobrota a další přivolání bude snadnější. U submisivních a bázlivějších psů si dřepneme nebo se alespoň skloníme. To by mohlo být totiž příčinou neochotného a pomalého plnění povelu. U dominantních psů stojíme zpříma. Pokud pes přiběhne, radostně ho pochválíme a odměníme dobrotou (kousek musí být tak velký, aby psovi stál za to a přiběhl, ale aby ho zase příliš dlouho nežvýkal). Chvíli ho přidržíme a pak dáme zase povel volno. Zejména méně závislé psy (i po upevnění cviku) občas ještě odměníme pamlskem - udržíme si tak jejich stálou pozornost.

Někdy se pes nechce vzdálit, protože čeká na další pamlsek. Psovi ukážeme prázdné ruce, znovu dáme povel volno a vykročíme do volného prostoru. Bude po nás sice ještě chvíli pokukovat nebo se domáhat dalšího pamlsku, ale za chvíli určitě znovu využije volnosti.
Přivolání s malými přestávkami zopakujeme asi .

Nereaguje-li pes na zavolání a něco si očichává, zavoláme ho jménem, rázně zavelíme fuj (tento povel by měl už znát) a silně trhneme vodítkem. Pokud je pes v dosahu, hodíme po něm řetízek nebo těsně za něj chrastící plechovku, svazek klíčů (podle velikosti psa). Pak využijeme toho, že se pes začne rozhlížet, co se děje. Znovu dáme povel ke mně, případně ještě popotáhneme za vodítko (neškubeme). Takto nasměrovaný pes k nám už přiběhne. Spolehlivost přivolání si prověříme tak, že pes přiběhne i přes to, že uvidí kočku, jiného psa za plotem nebo právě večeřícího souseda s opečenými špekáčky. Reaguje-li pes na rušivé podněty stále nepřiměřeně (honí kočky, vrhá se na psy za plotem nebo zbytečně štěká na souseda), musíme ho vhodnou výchovou odnaučit těmto zlozvykům (povel fuj...).

Přibíhá-li pes rychle a přímo na vodítku, začneme s nácvikem bez vodítka. Zase ve známém, nejlépe oploceném prostředí. Nácvik proběhne ve větší pohodě, než když budeme mít strach, že nám pes přece jen někam uteče (je zbytečné psa honit). Začínáme tak, že psovi dáme povel volno (tak jako při nácviku s vodítkem), ale pustíme i dlouhé vodítko. Tahá-li pes vodítko za sebou, máme ještě šanci korigovat jeho chování např. přišlápnutím vodítka. Odběhne-li pes moc daleko, použijeme povel zpátky. Přibíhá-li pes spolehlivě s vodítkem, příště mu připneme vodítko dlouhé asi 3 m. To můžeme úplně odepnout, až když pes spolehlivě přiběhne, i když vidí něco zajímavějšího. Ve volné přírodě se můžeme vrátit k nácviku s dlouhým vodítkem, které pes táhne za sebou. Později přejdeme na 3 metrové. Nesmíme ho nechat běhat příliš daleko. Proto ho povelem zpět musíme hned zavolat, překročí-li kritickou vzdálenost - asi 10m. Tak ho budeme mít stále pod kontrolou. Nesmíme zapomínat na odměny. Věčně slídícího psa můžeme zaměstnat i tím, že mu nasadíme náhubek. Pes se bude zaobírat něčím novým (nebude mít čas na honění myší) a přitom se naučí náhubek nosit. Na procházkách s takovými psy musíme být stále ve střehu a povelem zpět je držet pod naším vlivem.

Velmi často se stává, že jen co cvakne karabina, pes si bez povelu volno odběhne a nechce se už vrátit. Jestli jsme neošidili výcvik na zahradě (společně s povelem volno) i výchovu, nemělo by se to stát. Často jsme přesvědčeni, že pes docela dobře (ale řekněme si upřímně - ne úplně spolehlivě) reaguje na zavolání. A na procházce ho pustíme, aby se dobře proběhl. Pak se proběhneme i my, když psa lákáme a lovíme zpátky (pokud už nezmizel v nedohlednu).

Co dělat když

Někdy se stane, že u štěněte nebo dospělého psa vyhraje lovecký pud a on přece jen uteče za kočkou, cizím psem apod. Ale za chvíli se vrátí. Není vhodné psa trestat, ale ani chválit. Připneme ho na vodítko a krátce pokáráme.

Nechce se vrátit. Štěká pod stromem, kde je kočka. Nebo doráží na cizího psa. V horším případě se ho snaží napadnout (tyto reakce bychom měli znát už z výcviku na vodítku a včas toto chování potlačit). Takového psa musíme dostihnout, uchopit lehce (bez třepání) za zátylek a přitlačit mu krk k zemi. Žádné surovosti, jen náznaky. Pak ho přivolat např. k noze nebo pojď sem. To si však můžeme dovolit u psů, se kterými máme vyjasněný vztah. Tam, kde si ho teprve budujeme a s výcvikem začínáme, k tomu nemá dojít. Takového psa bychom v cizím prostředí (bez předchozí výchovy) neměli pouštět z vodítka. Stačilo by jen sáhnutí na kohoutek a mohl by nás totiž pokousat.

Nereaguje na naše povely a žene se dál za kočkou nebo zajícem. Psovi necháme chvíli čas, až z něj trochu vyprchá počáteční vzrušení, a potom ho rázně zavoláme zpátky (zavoláme ho jménem a povel několikrát opakujeme). Stává-li se to často, musíme tento zlozvyk psa odnaučit.

Při výcviku nás ignoruje, jde si hrát s jinou, jemu blízkou osobou, která se v prostoru objevila (měli bychom mu dovolit se s ní uvítat) nebo jde dovádět s druhým domácím psem. Někdy (pro nás bezdůvodně) uteče na místo, kde běžně odpočívá a cítí se tam v bezpečí. Povel zopakujeme několikrát (klidně a přátelsky) a pokud neposlechne, pro psa si dojdeme, uchopíme opět za zátylek, lehce stiskneme tlamu a přitlačíme hlavu k zemi. Psa to nesmí bolet. Pak by nás měl následovat. Tuto situaci jsme mohli zavinit i my, když jsme psa cvičili příliš dlouho nebo tvrdě. V těchto případech jdeme psovi naproti a znovu ho přátelsky zavoláme asi z 5m tak, aby cvik alespoň částečně splnil.

Z postoje a pohledu psa musíme poznat, jestli se bojí (protože to v nás už vře zlostí) nebo nás opravdu zkouší - jestli vydržíme. Podle toho pak zvolíme další postup. Přátelské lákání s odměnou (žádný trest!) nebo jeho dostižení a lehké přitlačení krku psa k zemi (také bez trestu!)

Každou nepovolenou akci musíme ukončit vždy my. Nesmíme však dát průchod vzteku a surově ho trestat, ale dát mu pouze najevo, že v tomto týmu rozhodujeme my.

Je jednodušší kolizím předcházet, než pak zdlouhavě napravovat nežádoucí chování psa. Proto nesmíme nácvik zbytečně uspěchat a pokračovat, až pes první krok (druhý...) zvládá zcela spolehlivě. Např. nepouštíme ho z vodítka v rizikovém prostředí, když víme, že honí kočky i zajíce. Maximálně socializujeme štěňata, aby si zvykala na cizí zvířata a prostředí...

Upozornění: Tento článek vlastní výhradně server www.faunanet.cz, kopírování či další zveřejnění bez souhlasu vlastníka je v rozporu s autorským zákonem.

Přivolání k noze za pochodu

Pes nebo štěně musí umět dobře chodit na vodítku. Nacvičujeme na delším vodítku (asi 2 m).
Nejdříve psa naučíme přicházet k noze, když stojíme. Držíme ho na vodítku, zavoláme jménem a dáme povel k noze. Z počátku využijeme toho, když je pes po naší levé straně - bude jednodušší ho k noze přilákat. Pomocí pamlsku, který držíme u levého kolena a vodítka ho nasměrujeme k levé noze. U nohy ho přidržíme za obojek, zopakujeme znovu povel a psa odměníme, pochválíme a posadíme. Po uklidnění mu dáme povel volno. Cvičíme asi 5× denně.

Pochopil-li pes povel, když stojíme, začneme cvičit při chůzi. Vedeme ho na vodítku. Opět využijeme situaci, kdy je pes na levé straně, psa oslovíme a dáme povel k noze. Pomocí vodítka ho nasměrujeme a přitáhneme. U nohy ho odměníme, pochválíme a chvíli ještě pokračujeme v chůzi. Při zastavení zopakujeme povel k noze, psa posadíme a pochválíme.
Bez vodítka cvičíme, až pes spolehlivě bez usměrňování vodítkem přiběhne, pokračuje s námi v chůzi, po zastavení na povel k noze sedá a klidně čeká na další povel. Přibíhá-li pes spolehlivě v klidném prostředí, začneme trénovat v nejbližším okolí, později na ulici nebo na cvičišti.

Nejčastější chyby
Psovod má slabý vztah se psem. Výcvik přerušují některé zlozvyky (honění jiných zvířat...) Psovod psa potrestá, když pes nesplní cvik hned a někde se zatoulá, ale pak přece jen přiběhne. Nedodrží postup od jednoduššího ke složitějšímu - podcení přípravu.


[ povel „volno“ ] - [ povel „sedni“ ]
TOPlist